Nežiji, nedoufám,
nevidím chyby.
Jenom si zas zoufám,
stěžuji jiným.
Svět se však točí dál,
jak tomu bylo stále
a já již nedoufám,
že uzřím zase naděj.
Jen malá bezbranná,
krčím se v stínu,
svým smutkem opita,
odmítám vinu.
Můzy mne zradily,
běželi k jiným,
sprostě mi utekly,
přede mnou se skryly.
Točím se na světě,
jak dítě na kolotoči,
pomalu jedeme,
však hlava se mi točí.
Nechápu tento svět,
smysl v něm hledám stále.
Musím vše přestávět,
přeskládat v hlavě.
Však ať skládám sebevíc,
bortím i opravuji,
smysl v tom nevidím,
vůbec nic nespravuji.
Tak pojďte přátelé,
pomozte mi,
najít smysl v životě,
který je nesmyslný.
Žádné komentáře:
Okomentovat