Ulétám.

Ztracená  v prostoru,
chřadnu a blednu,
zas dlouho nevstanu,
zas letím ke dnu.

Křídla mi ulétla,
zmizela v noci.
Na mé prosby nedala,
zůstal jen strašný pocit.

Snažím se zachytit,
polapit do sítě.
Nemohu zachránit,
co již není mé.

Kluntání na podzim...První vlaštovky

Nudíme se přes léto, tak motáme  a kluntáme nákrčníčky aby ste nám přátelé v zimě nezmrzli.:)
Již brzy je budete moc koupit zde. Zatím mám nabídku šátků které se vám budou hodit i teď, tak nakoukněte. Budu velice ráda :)

Špitání. Kolotoč.

Nežiji, nedoufám,
nevidím chyby.
Jenom si zas zoufám,
stěžuji jiným.

Svět se však točí dál,
jak tomu bylo stále
a já již nedoufám,
že uzřím zase naděj.

Jen malá bezbranná,
krčím se v stínu,
svým smutkem opita,
odmítám vinu.

Můzy mne zradily,
běželi k jiným,
sprostě mi utekly,
přede mnou se skryly.

Točím se na světě,
jak dítě na kolotoči,
pomalu jedeme,
však hlava se mi točí.

Nechápu tento svět,
smysl v něm hledám stále.
Musím vše přestávět,
přeskládat v hlavě.

Však ať skládám sebevíc,
bortím i opravuji,
smysl v tom nevidím,
vůbec nic nespravuji.

Tak pojďte přátelé,
pomozte mi,
najít smysl v životě,
který je nesmyslný.

ŠPITÁNÍ. Vzpomínka

Za svitu nočních hvězd,
tam ve skrytu stromů,
vidím svou duši kvést
a oddávat se tomu.

Kod přišel nezván, nečekán,
za noci plné tmy,
já již nevěřila těm pohádám,
co mi našeptávaly knih rty.

V obrovském temnu nočním,
já poznala jsem světlo,
ta noc byla pro mne něčím,
co zpátky k pravdé mne svedlo.

Vzléttla jsm vstříc,
své duši, svému srdci,
to nemohu snad ani říct,
jak při pomyšlení mé srdce buší.

Ten vzácný, drahý okamžik,
budu mít stále v srdci,
až jednou všechno pomine,
on zachrání mi duši.