Hledám smysl života!
Svět se točí pořád stejně dokola. Lidé se rodí, rostou. Je to takový klasický postup kterého se všichni zuby nehty drží. Školka, škola, střední škola, maturita (třikrát hurá!), vysoká škola, práce, svatba, první dítě... a na novo školka, škola.... pak se objeví druhé dítě a zase to začne odznova.
Říkáte si a co má být? Tak to přece chodí... Právě. Tak to chodí, ale nechceme přece jenom od života něco víc, netouží naše duše po něčem jiném než jenom po držení se obvyklého předpisu který nám byl dán? Když jsou děti malé touží po všem možném, čím jsou větší tak své sny čím dál více krotí a jejich odvaha pomalu mizí, ale proč? Proč nenecháme svě sny aby nás pohltily a neuskutečníme je? Protože to neznáme, celý život kolem sebe vidíme rodiče jak pracují jak jsou spokojení a štastní a neznáme nic jiného, vůbec nás nenapadne nejít na střední školu, nechat se unášet sny. Ne. To není ani možné, myslíme si.
Lidé se pyšní tím, jak jsou nespoutaní, jak je tento svět moderní, demokratický, jak mají všichni svobodu ve volbě svého života. Přitom je nám tato svoboda odebrána, těmi pravidly a předpisy a tím, jak by to mělo být. Někdo takový život vést chce, ale má duše klidná není... touží se rozlétnout do světa, dřív než bude pozdě, bojí se, že jí někdo brzo ustřihne křídla a potom bude jen upoutaná na místě a bude neschopná létat.
Sny jsou důležité, jen tak mohou být lidé štastní, nedbejte na ostatní, dbejte na své srdce, na svou duši a na své pocity. Nemáte předepsaný osud. Osud je takový jaký si jej uděláte. Je to Váš osud, tak se nenechejte unášet po proudu... Plavte proti!
