Upadám v beznaděj svou,
ke dnu se blížím,
myšlenky šeptám do ticha.
To ticho mne tíží.
Proč jen je svět tak složitý,
kde je ta radost z něho?
Na studenou zem zas ulehám,
úzko mi je ze všeho.
Ty doby kdy ptáci zpívali,
kdy nebe bylo jasné.
Ach lidé kde jste nechali?
Svá srdce, své duše štastné.
Všechno upadlo v minulost,
skrylo se v hlubinách času.
Čeká to ve tmě na výlov.
Na tenký pramínek jasu.
Ach lidé vstaňte již!
Z toho snu jež tížil vás,
probudte se a konejte.
Probuďte mír opět kolem nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat