Povězte mi milí lidé
Proč po lásce slza zbude
Proč jen pláč a
bolest hlavně
Vyjímají se přenáramně
Na mé mladé, krásné hlavě
Proč po časech laskavých
Dostaví se praskání
Loď se láme uprostřed
Duší svírá hrozný skřek.
Srdce kvílí zraněné
Tupá bolest nářek hvězd
A v mé hlavě samý běs
Osud se mi z dálky směje
Jak zas píši epopeje
O lásce již minulé
V myšlenkách se stále
ztrácím
K okamžikům dávným vracím
Svůj znavený pohled
V kámen mé srdce proměněno
Navždy už bude pozměněno
Tímto zážitkem.
Jen krása byla žádný běs
Než přišel praskot a ten děs
V trupu lodi srdce mého
Hraji si na zraněného
Na trosečníka na voru
A proklínám tu potvoru
Ten osud ničemný.
Žádné komentáře:
Okomentovat