úterý 13. prosince 2011

Hlubiny

Už nebořím hradby, už nechci překonávat překážky, pouze plavu ke dnu, abych spatřila tu náruč jemného bílého písku, dno mne volá k sobě a já k němu přicházím jako ke starému příteli, je mi s ním dobře. ztrácím se v těch nekonečných hlubinách moře... už nepřemýšlím, jenom proplouvám.... Ležím na dně, velkého oceánu, masy vody mne tlačí hloub a hloub, nedávají mi možnost vrátit se k hladině, poddávám se jim. Ztrácím veškeré naděje na výhru... zavírám oči. Hlas v mé hlavě... volá mé jméno. Otevřu oči a chci vykřiknout. Nejde to. Něco se změnilo, v mé hlavě, v mé duši, ve mě se něco pohnulo, někdo mne volá k hladině. Seberu poslední zbytky odvahy a touhy po výhře a odrazím se ode dna, cítím jak mne nechce pustit, jak mne tiskne k sobě, bojuji s oceánem a prosím ho aby mne nechal být, oceán mi odpouští a nechá mne plavat, ví totiž, že se zase vrátím, všichni se vrátíme, jednou....

1 komentář: