Moonlight.

Obraz, trochu melancholickej, trochu naivní a hlavně obraz plnej modré barvy, které se nemůžu zbavit. pche.

We have to LIVE, LOVE and DIE!

A už jsem se zase vyhrabala z knih a shonu, a konečně jsem měla chvilku času něco vytvořit. Novej polštář je na světě! A kdyby jste měli zájem tak můžete mrknout sem: http://www.fler.cz/zbozi/musime-jen-tri-veci-4601018 ( můžete ho tam koupit)

DÉŠŤ

JE TICHO, NOC PADLA NA ZEMI

A ČERNÁ VRÁNA SE VZNESLA.

JE TICHO, NOC PADLA NA ZEMI.

A MOJE DUŠE SKLESLA.

JEN KAPKY DEŠTĚ ZA OKNEM

VÍTR SI S NIMI HRAJE

JEN KAPKY DEŠTĚ ZA OKNEM

KOLIK ČASU MY JEŠTĚ MÁME

DÉŠŤ BUŠÍ, BUŠÍ DO OKEN

A MOJE SRDCE STRNE

DÉŠŤ BUŠÍ, BUŠÍ DO OKEN

CO SE TO ZASE DĚJE?

KAŽDÁ KAPKA DĚSÍ MNE,

KAŽDÉHO HROMU SE BOJÍM

KAŽDÁ KAPKA DĚSÍ MNE

MY NIKDY NEBUDEM SVOJI.

VÍTR TAM VE TMĚ BOJUJE

ZA LÁSKU, KTERÁ NENÍ

 VÍTR TAM VE TMĚ BOJUJE

 A STEJNĚ NIC SE NEZMĚNÍ.

A NAJEDNOU BOUŘE UTICHÁ

ZVÍTĚZILI JSME? PTÁM SE

A VÍTR ŠEPTÁ DO TICHA.

NAKONEC ANO, ZDÁ SE.

A SLUNCE POMALU VYSVÍTÁ

TAM V DÁLI NAD HLADINOU MOŘE

PAPRSKY SE ZAS DOTÝKÁ

BÍLÉHO KRÁSNÉHO LOŽE.

VŠAK K ČEMU JE TA KRÁSA NÁM

KDYŽ SRDCE ZŮSTALA PRÁZDNÁ

NAČ TVÁŘÍ SE PAK DOTÝKAT

KDYŽ LÁSKA NAŠE ŽÁDNÁ.

 © Alfréda, 11.9.2013 

Ulétám.

Ztracená  v prostoru,
chřadnu a blednu,
zas dlouho nevstanu,
zas letím ke dnu.

Křídla mi ulétla,
zmizela v noci.
Na mé prosby nedala,
zůstal jen strašný pocit.

Snažím se zachytit,
polapit do sítě.
Nemohu zachránit,
co již není mé.

Kluntání na podzim...První vlaštovky

Nudíme se přes léto, tak motáme  a kluntáme nákrčníčky aby ste nám přátelé v zimě nezmrzli.:)
Již brzy je budete moc koupit zde. Zatím mám nabídku šátků které se vám budou hodit i teď, tak nakoukněte. Budu velice ráda :)

Špitání. Kolotoč.

Nežiji, nedoufám,
nevidím chyby.
Jenom si zas zoufám,
stěžuji jiným.

Svět se však točí dál,
jak tomu bylo stále
a já již nedoufám,
že uzřím zase naděj.

Jen malá bezbranná,
krčím se v stínu,
svým smutkem opita,
odmítám vinu.

Můzy mne zradily,
běželi k jiným,
sprostě mi utekly,
přede mnou se skryly.

Točím se na světě,
jak dítě na kolotoči,
pomalu jedeme,
však hlava se mi točí.

Nechápu tento svět,
smysl v něm hledám stále.
Musím vše přestávět,
přeskládat v hlavě.

Však ať skládám sebevíc,
bortím i opravuji,
smysl v tom nevidím,
vůbec nic nespravuji.

Tak pojďte přátelé,
pomozte mi,
najít smysl v životě,
který je nesmyslný.

ŠPITÁNÍ. Vzpomínka

Za svitu nočních hvězd,
tam ve skrytu stromů,
vidím svou duši kvést
a oddávat se tomu.

Kod přišel nezván, nečekán,
za noci plné tmy,
já již nevěřila těm pohádám,
co mi našeptávaly knih rty.

V obrovském temnu nočním,
já poznala jsem světlo,
ta noc byla pro mne něčím,
co zpátky k pravdé mne svedlo.

Vzléttla jsm vstříc,
své duši, svému srdci,
to nemohu snad ani říct,
jak při pomyšlení mé srdce buší.

Ten vzácný, drahý okamžik,
budu mít stále v srdci,
až jednou všechno pomine,
on zachrání mi duši.