Ulétám.

Ztracená  v prostoru,
chřadnu a blednu,
zas dlouho nevstanu,
zas letím ke dnu.

Křídla mi ulétla,
zmizela v noci.
Na mé prosby nedala,
zůstal jen strašný pocit.

Snažím se zachytit,
polapit do sítě.
Nemohu zachránit,
co již není mé.

Kluntání na podzim...První vlaštovky

Nudíme se přes léto, tak motáme  a kluntáme nákrčníčky aby ste nám přátelé v zimě nezmrzli.:)
Již brzy je budete moc koupit zde. Zatím mám nabídku šátků které se vám budou hodit i teď, tak nakoukněte. Budu velice ráda :)

Špitání. Kolotoč.

Nežiji, nedoufám,
nevidím chyby.
Jenom si zas zoufám,
stěžuji jiným.

Svět se však točí dál,
jak tomu bylo stále
a já již nedoufám,
že uzřím zase naděj.

Jen malá bezbranná,
krčím se v stínu,
svým smutkem opita,
odmítám vinu.

Můzy mne zradily,
běželi k jiným,
sprostě mi utekly,
přede mnou se skryly.

Točím se na světě,
jak dítě na kolotoči,
pomalu jedeme,
však hlava se mi točí.

Nechápu tento svět,
smysl v něm hledám stále.
Musím vše přestávět,
přeskládat v hlavě.

Však ať skládám sebevíc,
bortím i opravuji,
smysl v tom nevidím,
vůbec nic nespravuji.

Tak pojďte přátelé,
pomozte mi,
najít smysl v životě,
který je nesmyslný.

ŠPITÁNÍ. Vzpomínka

Za svitu nočních hvězd,
tam ve skrytu stromů,
vidím svou duši kvést
a oddávat se tomu.

Kod přišel nezván, nečekán,
za noci plné tmy,
já již nevěřila těm pohádám,
co mi našeptávaly knih rty.

V obrovském temnu nočním,
já poznala jsem světlo,
ta noc byla pro mne něčím,
co zpátky k pravdé mne svedlo.

Vzléttla jsm vstříc,
své duši, svému srdci,
to nemohu snad ani říct,
jak při pomyšlení mé srdce buší.

Ten vzácný, drahý okamžik,
budu mít stále v srdci,
až jednou všechno pomine,
on zachrání mi duši.

Óda na společnost

Ach společnosti,
 ty bídná proradná,
 v lesích se schovávající bestie.
 Já proti tobě, bezradná,
 prohry se bojící,
 schovávající se ve stínech.

 Přetvářka, faleš,
 ve tvých stopách jdou.
 A mé srdce na tisíce kousků,
 svýmy spáry rvou.
 Slova mít a vlastnit,
 ti v pátách jdou,
 však v dobrých duších,
 svá místa nenajdou.

 Jen pít a sát,
 ty naše čisté duše a sny.
 A spoutávat, svazovat
 naše životy těžkými provazy.
 To umíš dokonale!
 Společnosti, bestie zlá!
 Lidé tě milují,
 já však tě proklínám.

Povídka o duši

Jimi otevřela oči. Všude kolem byla tma, nebo spíš ponurá tma, bylo brzo nad ránem. Za chvíli vyjde slunce, pomyslela si, a všechno se rozplyne tak rychle, jak zmizí kouř nad svíčkou. Její mysl byla klidná, cítila se bezpečně jako nikdy před tím, byla šťastná a spokojená. Nic nechtěla, nic nežádala. Pouze uchovat tuto vzpomínku, na pár hodin štěstí, v mysli, po tom toužila ze všeho nejvíc. Zdálo se to jednoduché a přitom to byla ta nejtežší věc na světě.
Bylo to jako chytat kouř. Vzpomínky se nedají zamknout do krabiček, schovat do skříní a za chvíli vytáhnout neporušené. Vzpomínky jsou křehké, nestále, stačí malinká nepozornost a vzpomínka se začne rozplývat, stačí se chvíli nedívat a uteče vám před nosem. Začne se vytrácet, mizet. A vy přesto budete vědět, že tam někde je. Ale už ji nikdy nenajdete. Jimi se snažila vrývat si tuhle vzpomínku hluboko do duše, hluboko do srdce, tak aby při nějakém škobrtnutí vzpomínka neuletěla, a kdyby přece jenom aby po ní alespoň zůstaly hluboké jizvy, které jí budou vzpomínku připomínat.
Jimi zpomalila dech, zavřela oči. Cítila podivnou vůni, nedovedla ji popsat, ale ta vůně jí byla velice blízká, přesto nevěděla co to je. Jimiina duše se rozplývala, její oči zářily natolik, že kdyby jste se soustředili, zahlédnete v tom šeru záblesky štěstí.Byla teď taková jaká chtěla být, nebo spíše taková jaká byla ve skutečnosti. Nespoutaná, krásná, svobodná, divoká, bláznivá, zamilovaná a milovaná.
Už nebyla tím děvčetem, kterým byla před tím. Přesně v takovýchto chvílích, kdy její duše žila, se stávala někým dočista jiným. Někým krásnějším, citlivějším, nespoutanějším. Jen tehdy odkládala svou masku a nechala se obejímat holým životem. Takovým jakým byl. Nic si nenalhávala, v nic nedoufala, vychutnávala si každou sekundu okamžiku, protože věděla, že čas nasadit masku zase přijde.

Co vy a sny?

Každému se občas zdají sny, někdo je přechází jako bezvýznamné věci, někdo nad nimi chvíli ráno přemýšlí, ale později na ně zapome. Jsou však i lidé, kterým leží u postele Výkladový Snář a sny si každé ráno hledají, se snahou pochopit co sen znamenal a co mají očekávat. Často se jim to také vyplní. Věříte tomu? Věříte, že sny jakožto výplod našeho podvědomí mohou zasahovat do našich životů? A dávat nám znamení kudy jít a jak se chovat? Splnila se Vám už nějaká předpověď ze snu?
Podělte se :)