Help!

Ták a je to tady zase můj obvyklý záchvat pomoci těm co to potřebují. Právě mi došly letáčky o fairtrade. A rozhodla jsem se to trochu propagovat ve škole a tak i tady. Lidi  pokud nevíte o čem to je tak si to můžete přečíst tady. Myslím, že je to správná věc a že koupí fairtrade výrobků zlepšíte život lidem kteří žijí v hrozných podmínkách. Pokud nechcete kupovat výrobky fairtrade, nevadí, ale mluvte o tom. Někteří lidé třeba fairtrade podpoří. :)

Kdyby jste někdo chtěli podpořit Fairtrade ve Vašem městě tak určitě napište na www.nazemi.cz jsou tam moc ochotní lidé :)
Pomoci druhým zdar!

Sobeckost.

!!!!-Pozor po přečtení tohoto článku si o mě budete myslet že jsem sobecká a závistivá. Ale tak to cítím.-!!!!

Vždycky mne dojímaly fotky, a obzvláště černobílé. Fotografii chápu jako něco co fotograf produkuje proto aby ukázal ostatním svůj pohled na svět. Fotografie má být něco z čeho vyzařuje autorova duše. Ať už je to fotografie cílená nebo fotografie pořízená náhodně. Toužila jsem a stále toužím mít vlastní foťák, proto mne tolik rozčiluje když vidím jak děvčata kolem mne, která vlastní perfektní foťáčky a mají k tomu často i další vybavení, produkují takové fotografie na které se s prominutím nedá dívat! Fotografie je umění, a je to to nejtežší umění! Umění není vyfoti holku v ryflích a tričku s bejskou na hlavě hodit to do černobílé a myslet si že pěkná tvářička dívky to zachrání. I'm sorry, ale tohle přece nemůžete považovat za umění! Víckrát už ne!

P.S. Blbě kecám, raději kdybych koupila foťák a začla fotit. A to taky udělám. Co je psáno to je dáno. a TEČKA. Good luck everybody a já jdu pracovat.

O světě kolem...

Upadám v beznaděj svou,
ke dnu se blížím,
myšlenky šeptám do ticha.
To ticho mne tíží.

Proč jen je svět tak složitý,
kde je ta radost z něho?
Na studenou zem zas ulehám,
úzko mi je ze všeho.

Ty doby kdy ptáci zpívali,
kdy nebe bylo jasné.
Ach lidé kde jste nechali?
Svá srdce, své duše štastné.

Všechno upadlo v minulost,
skrylo se v hlubinách času.
Čeká to ve tmě na výlov.
Na tenký pramínek jasu.

Ach lidé vstaňte již!
Z toho snu jež tížil vás,
probudte se a konejte.
Probuďte mír opět kolem nás.

A piece of my soul...

Anything from my heart. It makes me happy and equable.

You can look at this place, there I am and my soul too, if you want, you can buy a piece of her. Merci ♥

Start 2012

Začalo to pomaloučku v lednu... takové to cukání, že bych zase mohla něco začít tvořit... po tak dlouhé zimě bez aktivity.
Na začátku února už jsem měla doma spoustu věcí k tvoření.. korálky, látky, barvy, ale stále se k tomu nikdo neměl.. jen to tam tak leželo.
Jednoho večera to cukání přestalo a změnilo se na něco horšího... začalo to se mnou třást... nemohla jsem sedět na místě ani postávat jen tak u ledničky musela jsem se něčeho chopit a něco vytvořit.
A stalo se. A myslím, že je to dobrý začátek roku... posud'te sami. :)

Přibližná předloha vlevo, nakonec je z toho vždy úplně něco jiného, ale rpávě ten vývoj mne na tom baví!

Oblíbená značka, vyhovují mi jsou zažehlovací a ani ne tak drahé.:)

Konečný výsledek.. mohlo být lepší ale jsem celkem spokojená..

Pro dnešek vše. Merci předem za Vaše názory. :)

Hledám... pod polštářem... na nebi... ve skříni...

Hledám smysl života!

Svět se točí pořád stejně dokola. Lidé se rodí, rostou. Je to takový klasický postup kterého se všichni zuby nehty drží. Školka, škola, střední škola, maturita (třikrát hurá!), vysoká škola, práce, svatba, první dítě... a na novo školka, škola.... pak se objeví druhé dítě a zase to začne odznova.
 Říkáte si a co má být? Tak to přece chodí... Právě. Tak to chodí, ale nechceme přece jenom od života něco víc, netouží naše duše po něčem jiném než jenom po držení se obvyklého předpisu který nám byl dán? Když jsou děti malé touží po všem možném, čím jsou větší tak své sny čím dál více krotí a jejich odvaha pomalu mizí, ale proč? Proč nenecháme svě sny aby nás pohltily a neuskutečníme je? Protože to neznáme, celý život kolem sebe vidíme rodiče jak pracují jak jsou spokojení a štastní a neznáme nic jiného, vůbec nás nenapadne nejít na střední školu, nechat se unášet sny. Ne. To není ani možné, myslíme si.
 Lidé se pyšní tím, jak jsou nespoutaní, jak je tento svět moderní, demokratický, jak mají všichni svobodu ve volbě svého života. Přitom je nám tato svoboda odebrána, těmi pravidly a předpisy a tím, jak by to mělo být. Někdo takový život vést chce, ale má duše klidná není... touží se rozlétnout do světa, dřív než bude pozdě, bojí se, že jí někdo brzo ustřihne křídla a potom bude jen upoutaná na místě a bude neschopná létat.
 Sny jsou důležité, jen tak mohou být lidé štastní, nedbejte na ostatní, dbejte na své srdce, na svou duši a na své pocity. Nemáte předepsaný osud. Osud je takový jaký si jej uděláte. Je to Váš osud, tak se nenechejte unášet po proudu... Plavte proti!

Whispering...about life... my little naive thoughts

Vítěz zůstane sám.... nebo jinak...vždy když vyhrajeme, zjistíme, že nemáme důvod žít.... nic nás už nenutí bojovat, rozvíjet se, hledat nové cesty, nic nás už nenutí postupovat vpřed. Zasekneme se na tom vítězném bodě... necháme se unést chvilkovým štěstím... tím pocitem vítězství a strneme uprostřed běžícího světa. Někteří lidé si to ani neuvědomí, někteří tak žijí celý život, nedávají si žádné cíle, nechtějí  překonávat překážky...takových je mi líto. Ti ostatní... a je jich sakra málo.... se pomalu životem prokousávají.. zvolí si těžší cestu...vzdálenější, často nedosažitelný cíl, a plují kupředu. Nenechávají se omámit sladkým pocitem vítězství, protože ví že to není navždy a ještě hodně takovýchto soubojů mají před sebou. Takovým lidem bychom se měli klanět, protože cílem života není být skromný a jen se tak poflakovat, cílem života je vítězit a prohrávat a z proher se ponaučit tak, aby vedly k dalším vítězstvím. C'est la vie!