II. Šepotání... Whispering

II.
Vystoupila na tenký můstek,
který znamenal smrt,
pohlédla dolů a spatřila
temné hloubky moře.
Vpíjela se do nich očima
a ony ji volaly k sobě,
do temnot oceánu.

Musela držet rovnováhu,
její bosé nohy lehce klouzali
po dřevěném můstku,
po můstku smrti
.
Vlasy měla slepené
od slané vody,
celá se třásla.
V očích neměla strach,
ani slzy.
Odrážela se v nich naděje
a touha po klidu duše,
 který nabízeli ty hluboké vody.
Naposledy se ohlédla,
hlavou jí proletěly myšlenky
a vzpomínky na všechny okamžiky,
co prožila.
A vrhla se vstříc oceánu,
naprosto se mu vydala,
Její tělo už nebylo důležité,
hlavní byla její duše,
konečně volná a svobodná.

C.

Šepotání....Whispering

Někdy musím psát, psát své myšlenky, pocity, sny a touhy.  Prostě všechno.
Vznikají pak krátké odstavce textů, malé příběhy o pár řadcích. A s těmito příběhy se chci podělit.


 Sometimes I must write, write my thoughts, write my feelings, my dreams and desires. Plainly everything.
 Then arise short paragraphs of texts, short stories, which have few lines. And I want to show you this stories.

I.
Pohádky chrání děti před opravdovým světem je to , ale dobře. Není spíše strašné aby děti žili v představě něčeho co není nebylo a nikdy nebude. Bylo by krásnější číst dětem pohádky o dobrých lidech a o krásné přírodě a kouzlech padajícího sněhu, o něčem co zažijí na vlastní kůži, aby netoužili po něčem co nikdy mít nemohou. Vždyt' tento svět je tak krásný, nepotřebuje přimyšlené věci, stačí otevřít oči a naslouchat srdcem. Nejlépe to umí děti.

Cheescake from pack.....Tvarohový dort z krabice

Dorty a koláče z krabice, nemám ráda, nemám ráda ty prášky ani jejich vůni. Jsou nedomácí, nepoctivé, uspěchané. Raději dělám věci poctivě.
Krabici s názvem Tvarohový dort od Vitany koupila jednou máma, chtěla to zkusit. (Nakonec jsem to stejně dělala já)

Naivně jsem si myslela že se ten dort bude péct, nikoliv! Dort se jenom nechá bychladit v lednici, přimícháte tvaroh a mléko a je to. Jednoduché a dobré! To určitě.... na to Vám neskočím.
Jakmile jsem obsah krabice vysypala do misky ucítila jsem divnou vůni (myslím že to bylo nějaké děsivé aroma)
a už jsem přemýšlela jak z tohohle prášku bílé barvy udělám poživatelný koláč s nějakou normální chutí.
Dort se měl dělat bez korpusu ale já jsem raději udělala klasický korpus z piškotů a másla. Tak jak to má být.
Recept na korpus: Balíček piškotů
                            120 g másla ( přiměřeně)

Piškoty nameleme, nasekáme, nadrobíme, jak kdo chce prostě na malé kousky. Rozehřejeme máslo na pánvi a přidáme piškoty. Chvíli smažíme, dokud nezměknou, hlavně pozor aby jste je nepřipálili!
Tuto směs nasypeme do dortové formy vymazané máslem a přitlačíme piškoty ke dnu. Piškot by měl být ve výšce 1 cm.
Pokud chceme aby to lépe drželo tak dáme zapéct na chvíli do trouby (asi 5 minut a 150 stupňů)


Tak co ted' s tou směsí z krabice, poslušně přidáme tvaroh a mléko a vše pořádně rozmixujeme. Vymýšlela jsem jak to vylepšit tak aby to chutnalo alespoň  trochu domácky a aby zmizela ta divná vůně.
Přidala jsem:
trochu medu
polovinu smetany
skořici
vanilkový cukr
Dělala jsem co jsem mohla a nakonec z toho vyšla celkem dobrá bílá hmota.
Všechno jsem to dala na sušenkový korpus a zahladila nožem do hladka.
Do třetice všeho jsem  dortík pěkně posypala kakaem (na pečení). Nakones to bylo k nakousnutí a ani kousek nezbyl. :( Alespoň všem chutnalo :)

The night in Kroměříž....Le nuit á Kroměříž

 

 

Nádherné uličky